Adéla 42 let. Konflikty a nedorozumění jí přerůstaly přes hlavu.
Tak jako tehdy, když popisovala "krvavé" hádky s dcerou, které byly na denním pořádku, a krátce něco obdobně nepříjemného v práci. Když jsem se ptala proč tedy tak křičí, říkala, že má pocit, že není respektována tak, aby tu hádku vyhrála.
Popsala tedy způsob, jak hádka vzniká a proces, jak jí emoce zcela ovládnou, až se v nich ztratí. Pak se cítí trapně, ale nechce to přiznat. Ptala jsem se tedy, jak je to s těmi emocemi. "Cítím, když se rozčílím, že mi od žaludku stoupá tlak vzhůru, a když se mi dostane do hlavy, úplně mě to pohltí."
"Kde je tedy pro vás ten tlak ještě bezpečný a ještě vám napovídá, že se děje něco s vašimi právy?" "Když dospěje k solaru nebo ještě kousek výš, k plícím." "A co byste potřebovala, by se dál nedostal?", pokládám několik otázek.
"Pauzu", řekla. "Potřebovala bych malinkou pauzu, trochu se nedechnout a utřídit si myšlenky."
"Kolik času?" ...."Pár nádechů."... "Pár jako dva?" "Ne, to asi víc, tak čtyři, pět. Víte, já nejsem vždycky v právu, ale vždycky mě to takhle dostane. Ani pořádně neslyším, co ten kolega říká. Většinou štěkám nebo se jen urazím, ale ten tlak, je strašný." "Takže kdybyste měla chvilku času, párkrát jste se nadechla, co by se stalo?" "No během toho času bych se uklidnila a zorientovala se v tom, co chci dál říct, nebo dělat."
"A prakticky by to vypadalo jak?" "No, když ucítím, že mi v tom není dobře, pokusím se to nechat dojít nejdál do žaludku, pak si udělám pauzu a ten člověk se zatím vyjádří. Pak si dám pauzu nebo si o ní řeknu a rozmyslím se. Tím si zachovám důstojnost a pak bych to mohla nějak řešit."
Po dvou týdnech...
Adéla se do konfliktů opravdu párkrát dostala. Vlastně většinu těchto střetů tentokrát označila, že to konflikty ani nejsou. Nazvala je výměnou rozdílných názorů. Emoce jí napovídají, kdy je třeba se soustředit a vyjednávat. Dokonce jí odstup pomohl rozhodnout se, zda postoj oponenta není vlastně přínosný i pro ni. Akceptace cizího názoru uvolnila atmosféru a kolegové se jí už tolik nebáli. Také pozitivněji reagovali na její nápady. Pozornost na své pocity jí naučila odstupu a nadhledu. Také rodinnému prostředí to velmi pomohlo. Důstojnost si tedy nevydobila výhrou v hádce, ale odstupem a konstruktivní komunikací.
Sandtrey terapie je unikátní psychoterapeutická metoda pracující skrze hru v písku. Je velmi rychlá a vhodná pro všechny, kteří si umí, nebo uměli hrát. V písku je možné zobrazit pomocí figurek mnohé jevy a situace, které se mnohdy jen velice obtížně vyjadřují slovy. Pro tyto situace se pak hledá nejvhodnější řešení také pomocí hry. Pomáhá...
Zatracený ERT (edukativní rodičovská terapie)! I když jednou projdeš výcvikem a tím pádem pochopíš, v čem jsi jako rodič dělala chybu, odpustíš si svoje rodičovské omyly, začneš se ke svým dospělým dětem chovat s respektem, necháš je čelit logickým důsledkům, namísto nekonečného poučování a začneš si jich vážit a obdivovat je, nemáš vyhráno. Jako...
