Profesní koučink – ego starých křivd nebo špatná komunikace?

08.06.2019

Richard 53 let, ředitel společnosti - komunikace, jiný úhel pohledu

Moje setkání s Richardem bývala dlouhá. Běžně kolem tří hodin. Bylo zřejmé, že přehled o oboru má nesmírný. Dokázal pracovat dlouho a soustředěně. Nepotřeboval pauzu.

Žádná komunikace i několik měsíců

Po prvé a hned do hloubkymi vylíčil velmi složitou situaci v jednom pro jeho firmu velmi důležitém technologickém projektu, která ovlivňovala nejen současný, ale významně i budoucí obrat firmy, ale i možný budoucí prodej společnosti. Podrobně popisoval, jakou strategiipro úspěch projektu zvolil, jaké kroky podnikl. Jak plynul čas, pomalu si dokazoval, že pro pozitivní výsledek opravdu udělal vše a tentokrát za nezdarem stojí prostě vyšší moc. Přijal ten fakt a ulevilo se mu. V jedné chvíli však pojmenoval osobu na straně zákazníka, o které se domníval, že je za všechny problémy v projektu odpovědná. Navrhla jsem, zda bychom si tento KLÍČ nemohli přeci jen víc prohlédnout. Richard tedy popsal onoho muže a vše, co o něm z minulosti věděl. Zdálo se, že je to v podstatě malý muž, který se konečně vyšvihl na vysokou pozici. Komunikoval jen minimálně, nebo i několik týdnů vůbec. I z lidského úhlu pohledu to Richard vnímal neuctivě. Bylo velmi zvláštní, že onen muž zastupoval firmu, která nové technologické řešení velmi potřebovala, ale on podpis smlouvy stále odsouvala to už několik měsíců.

Stojí za nekomunikací potřeba dostat úplatek nebo staré křivdy vlastního já?

"Buď čeká úplatek, nebo poklonu," řekl Richard. "Za celých deset let, co jsem v oboru, jsem úplatek nedal a nehodlám s tím začínat." Co jiného, než úplatek, by ho mohlo motivovat, zeptala jsem se ho? "Možná kdybych mu sdělil, že jsem propustil našeho společného známého, tedy svého finančního ředitele! Že už má svá léta a na svou práci nestačí, a že jsem mu navrhl odchod do předčasného důchodu," vyhrkl z ničeho nic Richard a rozvzpomínal se na vypravování svého CFO, který kdysi před dvaceti lety, když nastoupil do nové firmy, vyhodil pro neschopnost jednoho paličáka, který mu teď odmítá podepsat tu smlouvu.

"A jak mu to sdělíte, když se s ním nedá setkat?" zeptala jsem se Richarda. "Musím se pokusit to setkání zajistit jiným způsobem. Mám pro něj připravený e-mail, ve kterém shrnuji, co bylo z naší strany pro věc uděláno a co z jejich." Přečetl ho a byla to dělostřelba. Navrhla jsem, aby se zkusil zamyslet, jak by ten samý obsah mohl být přetvořen s ohledem na osobnost malého muže ve vysokém postavení. Richard během půl hodiny vytvořil e-mail nový.Zdvořilý, věcný a ochotný k dalším jednání. Okamžitě ho odeslal a do kopie označil i nadřízeného onoho muže. Nadřízený se ozval sám další den. Vyjádřil politování nad celou situací a ocenil trpělivost a zdvořilý tón. Sám postupně pomáhal rozpohybovat tuto stagnaci. Ukázalo se, že situace v oné firmě není vůbec jednoduchá, že takovýchto rozhodujících složitých individualit tam ve vedení je více. V dalších jednáních došlo i na ono "nenápadné" sdělení, že finanční ředitel odchází na nucený odpočinek, což dotyčného velmi potěšilo a smlouvu do dvou dnů podepsal. Chce se mi napsat taková blbost! Ale zdá se, že ďábel je opravdu skrytý v detailech.