Já jsem Káčko, ne soukromá osoba!

Orientace na vlastní pocity a instinkty a na to, co od nás žádají. Vyslyšení vnitřního hlasu vede k pocitu síly a o následná protiopatření ke kontrole situace. Už známe svou hodnotu.

Dnešní článek je příběhem Renaty (pro účely článku bylo její jméno změněno), mé klientky. Je to mladá žena, která pracuje kontaktní centrum pro závislé. Vylíčila zajímavou situaci. Do centra docházel muž Karel, který byl úspěchem systému. Původně žil na ulici a byl alkoholik. Po dobu posledního roku se postupně dostal z ulice, našel si práci a bydlení. Nikdo by neřekl, že byl bezdomovec. Protože se opravdu snažil, Renata a její kolegyně, mu vycházeli vstříc a spřátelili se s ním. Jak ale plynul čas, jeho nároky na jejich pozornost se zvyšovaly. Neměl problém je oslovit a zaměstnat sebou, i když s nimi neměl konzultaci a ony měly třeba čas na cigaretu. Když je potkal mimo práci a ony byly s přáteli, klidně je zastavil a začal se seznamovat s ostatními. Žádal schůzku v osobním volnu a podmiňoval to tím, že se přece změnil, že přece říkaly, že jsou si všichni rovni a tak... 

Proč si vymezit prostor a držet si odstup

Tak proč nechtějí? První se vymezila kamarádka, ale Renata na to neměla sílu. Když to spolu řešily, vzpomněly si, že jejich vedoucí k němu byla vždy příkrá a odbývala ho. Obě se tomu divily a nechápaly, proč je na něj taková. Držela si odstup. Obě se shodly na tom, že mu sice na jednu stranu fandí, ale na druhou se mu tak nějak bojí nevyhovět. Renata se konfrontaci s ním vyhýbala. Když se jí to nepodařilo, cítila se pod tlakem a jeho argumenty se jí dostávaly pod kůži. Naplňoval jí pocit viny a nevěděla proč.

Příklad se psem - kdo tu velí?

Vyprávěla jsem jí, jak mne kousl můj vlastní pes - rotweiler. Kdykoliv jsem odcházela, nebo přicházela, vítala jsem se s ním opravdu vřele. Přes den měl pes k dispozici celou zahradu. Hodiny štěkal v rohu na psy i lidi. Štvalo nás to a cítili jsme se bezmocní. Doma jsem se s ním mazlila na zemi a často jsem se s ním prala a kousala ho. Pro jeho radost bych udělala cokoliv a tak jsem mu koupila novou hračku. Házela jsem mu ji , ale když byl čas jít domů, nejen že odmítl jít, ale nechtěl ani balónek vrátit. Byla to fuška, ale míček jsem dostala. Na povel domu jen přiběhl ke dveřím a pak utekl. Když jsem na něj zvedla hlas a ukázala na dveře, kousl mne do ruky. Byla jsem v šoku. V okamžiku mi došlo, kdo tu velí. Že nikdy vlastně neposlouchal, pouze využíval systém výhod. Když se mu nechtělo, kašlal na nás. Je to tedy moje vina. Nikdy jsem mu neodmítla poslušnost. Přijala jsem to jako fakt a začala dělat opatření. 

Už ho nevítám. Já rozhoduji o tom, kdy ho pohladím. Má svůj kotec, ne zahradu. Na noc je na chodbě, do obýváku může, jen když já chci. Pes zareagoval na změnu v hierarchii okamžitě a my máme klid a on je teď zlatý a milý. Při venčení netahá a není třeba na něj křičet, reaguje na řeč těla víc, než na hlas. Co se tedy změnilo, když nerozumí lidské řeči?

Je to moje vina! Umožnila jsem mu to!

Renata řekla, "rozumím tomu, co mi říkáš." Nabídla jsem experiment. Renata vybrala mince v hodnotě Karla podle toho, jak cítila, že je silný. Bylo to deset desetikorun. Za sebe vybrala dvacku. Podívala se na to a řekla, že to je teda síla! Doložila jsem další do velikosti Karla. "To by se mi líbilo," řekla. Když jsem je opět odebrala, pocítila slabost a malost. Znovu jsem její mince dorovnala. Úleva a síla. Zeptala jsem se jí, co udělala špatně a ona vyjmenovávala jednotlivé špatné kroky. Odebírala jsem postupně mince.

"Je to moje vina! Umožnila jsem mu to." Uvědomila si, že překročila rámec profesionála a vpustila ho do svého prostoru. Následně jsme přeměnily vyjmenované chyby za protiopatření.

• "já rozhodnu o tom, kdy chci s tebou mluvit a mimo tento čas to nelze."

Následně jsme nacvičovaly obranu proti citovému vydírání. Renata se postupem času začala v tomto vztahu vnímat jako instituce s jasnými pravidly a ne jako soukromá osoba, která se zcela vydala na pomoc komukoliv. Postupně na mé "vydírání", reagovala větou. To si pleteš, pro tebe jsem tahle instituce, ne Renata - soukromá osoba! Jako manipulant, jsem se začala postupně cítit bezmocně. Vyhrála nade mnou a to bylo vítězství i pro mne, pro jejího kouče.