Karanténa jako šance nebo období, které musím přežít?

29.04.2020


My, Zajíčkovi, nebojujeme, ale zkoušíme plynout. Netrváme na na tom, co nás rozděluje, ale na tom, co nás spojuje! V blízkosti nákazy cítíme výjimečnost našich vztahů a jsme pokornější. Mluvíme o všem bez obalu. Hodně se smějeme.

Není to vlastně škoda, že tolik lidí vnímá čas, ve kterém jsme nuceni výjimečnou situací být pospolu, jako stres a boj o zdravý rozum? Co se to s námi stalo, že potřebujeme být od rána až do večera někde rozptýlení a teprve až k večeru, vysíleně klesnout na židli u večeře, kterou často ani nejíme pohromadě? Slyším kolem sebe stěžování si na situaci, na stát, na nefungující partnerky/ry. Byli jsme vůbec někdy funkční, když teď nevíme, co s blízkostí tělo na tělo v malém prostoru? Jakoby to bylo nenormální. Co se stalo s rodinou, že funguje jen, pokud se málo vidíme? Jak to, že tolik párů přemýšlí o rozchodu, či rozvodu v této chvíli. Dříve jsme nemohli být bez sebe a teď nemůžeme být spolu. Tolik vybité zlosti na sociálních sítích... samozřejmě v bezpečí obýváku a mobilu...

Mám otázky a nemám odpovědi.

Dívám se do minulosti a říkám si, že naši předkové tohle umění ovládali. Žili v souladu s přírodoua to doslova. Jejich rodiny fungovaly jako rodiny zvířat. Starost o potravu, mláďata, o hnízdo, Starší mláďata pomáhala vychovávat ty mladší. Všichni se semkli k obraně, pokud hrozilo nebezpečí. Pomáhali si a pečovali o slabé. Kolik lidí může říct, že to takhle má? Všichni věděli, kdo je nepřítel a spolupracovali proti němu. Táta učil děti práci a životu, matka lásce a rodině.Jednoduchý, staletími prověřený návod nám teď staví zrcadlo, zda jsme obstáli, či ne. Každý věděl, kde je jeho místo a neměl s tím problém, jak stárl, posouval se v systému. Bylo normální, že nás rodiče něco učili, ale tak často slyším, že se děti od nás učit nechtějí. Že rodiči pohrdají, křičí na ně.

Jak to tak pozoruji, mnozí se cítí někým poškození, využití, zlobí se na ostatní. Jsme sami uprostřed našich "blízkých?" Každý se dívá do svého kouta.

Neodvažuji se radit, ale pokud přemýšlím nad tím, proč je u nás vcelku klid, a já si toho vzácného nesmírně cením, pak je to o tom, že se vnímáme jako tlupa, nebo klan, prostě společenství lidí,kteří ví, že nemají volbu a snaží si to usnadnit tím, že dělají věci jednoduše. Vyjednáváme a pravidelně upravujeme pravidla tak, aby byli schůdná a spravedlivá pro všechny. O všem podstatném se informujeme včas na občasných "rodinných radách". Máme rozděleny práce a tak nikdo nic nedělá za někoho víc. Víme, že se může stát, že tu svou nedáme v dohodnuté době a tak navrhneme možnost, která je schůdná pro všechny. Dobře a zdravě jíme, protože máme jídlo rádi a tak si jím děláme radost. Po večerech a často i během dne máme s mužem malá randíčka. Spolu s ostatními se bavíme o svých plánech, o tom co jsme zažili, a tak se napříč generacemi učíme jeden od druhého. Bavíme se pošťuchováním a pidihajzličením. Protože víme, jak to myslíme, nikdo se neuráží. Večery, kdy si povídáme bez televize, jsou vždy vnímány jako hodnotné ať už mluvíte a byl jste vyslyšen ostatními, nebo posloucháte a ptáte se. Někdy se spolu díváme na nějaký film, někdy ne. Konečně vím něco víc o tom, jak naše děti žijí, co si myslí. Jsou to mileniálové a devadesátky a rozhodně mají co nabídnout. Pod od nás ostatních nalepenou nálepkou je obsah tak velký, že jsme to my starší netušili.

Nic z toho by se nestalo, kdybychom nemuseli být spolu. Já sama za sebe na toto období, pokud ho ve zdraví přežiji, budu vzpomínat, jako na opravdový rodinný život.

Pečuji, jak nejlépe umím a vidím, že to, co dělají oni, je také děláno poctivě. Pořád čekám nějakou vzpouru a ono nic. Kliďánko si kooperujeme. Karanténa je má šance přehodnotit vše, co jsem si myslela nejen o druhých, ale i o sobě. Dříve jsem myslela víc na ostatní, dnes hlavně na svou rodinu a přátele. Jsem tu pro ně a chci tu pro ně být zdravá a silná.

A když to teď po sobě čtu, přeci jen mne jedna rada napadá, i když není z mé hlavy...

"Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil".

A mimochodem víte, co je slovo karanténa a proč byl Ježíš 40 dní na poušti a co tam dělal? Je to opravdu zajímavé!!!