Jako už mnohokrát, objednala se na pondělní individuální hodinu čchi kungu "Ivana". Už u dveří jsem si všimla jisté sklíčenosti, která z ní, z tak obvykle veselé ženy, vyzařovala. Zeptala jsem se jí, jak se jí daří. Ona jen mávla rukou.
Hana za mnou přišla na doporučení mé další klientky. Hned na úvod mě požádala o tykání. Souhlasila jsem. Vždy mi záleží na tom, aby se člověk cítil pohodlně a bezpečně. Vyhledala mě, protože se cítila dlouhodobě v bludném kruhu. Do života se jí vracely stále tytéž situace a stejní lidé.
Včera, tak jako už mnohokrát, jsem vyslechla od jednoho klienta, kterého mám v péči již patnáct let, podivuhodný i obdivuhodný příběh, který bych si asi neměla nechat pro sebe.
I v jednačtyřiceti letech se člověk může cítit starý a osamělý. Obzvlášť bezdětné ženy mají pocit, že jim již ujel vlak. Někdy stačí málo, uvědomit si svou ženskost a otevřít se novým příležitostem.